články
11. listopadu 2019
Den válečných veteránů - Vojákova modlitba
K úctě a připomínce...
...přinášíme modlitbu, jež je v originále obvykle nazvána "A Soldier - His Prayer", přičemž autor není znám, v některých zdrojích je zapsán anglický voják Gerald Kersh.
Text je uveden v kniže Zdeňka Těšínského Hrdinové mlčí. A to s dodatkem, že byla přeložena vojákem čs. západní armády v předvečer popravy gen. Heliodora Píky v červnu 1949... tedy v době krátce po nástupu komunistického teroru.
Vojákova modlitba
Stůj při mne, Bože, v temné, chladné noci!
Tak dlouhá je! Nenech mne bez pomoci,
když plamének mé odvahy už skoro zhas!
Buď se mnou, Bože! Dej mi novou sílu zas!
Tak mám rád hru a rád se vrhám v boje
Tmu nenávidím - jas je radost moje.
O srdce mé se dělí děti s matkou svojí,
však kdo má život rád, se umírání bojí.
Ach, živote, v němž štěstí řídký host,
přec chci tě žít! To není zbabělost.
Tak těžko loučíme se, já a moji milí!
O, Velký neznámý, dej srdci více sil!
Tys pro nás ztišil rozbouřené vlny,
když u Dunkirku břehy byly plny
Tvých věrných synů. Tam jsme, já a moji druzi,
v Tvé mocné ochraně šli cestou strašné hrůzy.
Tak bez naděje byli jsme, tak sami!
Jen vlast a oběť mrtvých byla s námi.
Ten odkaz nesměli jsme zradit! Všechny strázně
jsme proto podstoupili. Neznali jsme bázně.
My byli muži! Dospěli jsme k moři, ač oslepeni, zemdlení a choří,
však srdce zpívalo jak pták, když vítá den.
Teď zdá se mi, že byl to jenom sen.
Já pochopil, že smrt je pouhá brána
a proč tak mnozí z nás se nedožijí rána:
Chcem dětem přinést mír a svobodu a klid,
chcem laskavější svět a lepší jeho lid.
Mne zrodil jenom prosté matky klín,
jsem pouze prostý muž a lidu syn.
O, Bože mocný, při svém svátém jméně
dejž, ať vždy mužem jsem - a nikdy méně!
A pomož mi, až smrt se bude blížit,
bych úsměv svůj moh’ s jejím šklebem zkřížit!
A padnu-li a skončím v bezejmenném hrobě,
mou duši vítěznou pak zdvihni z prachu k sobě!
Stůj při mne, Bože, v temné, chladné noci!
Tak dlouhá je! Nenech mne bez pomoci,
když plamének mé odvahy už skoro zhas!
Buď se mnou, Bože! Dej mi novou sílu zas!
Tak mám rád hru a rád se vrhám v boje
Tmu nenávidím - jas je radost moje.
O srdce mé se dělí děti s matkou svojí,
však kdo má život rád, se umírání bojí.
Ach, živote, v němž štěstí řídký host,
přec chci tě žít! To není zbabělost.
Tak těžko loučíme se, já a moji milí!
O, Velký neznámý, dej srdci více sil!
Tys pro nás ztišil rozbouřené vlny,
když u Dunkirku břehy byly plny
Tvých věrných synů. Tam jsme, já a moji druzi,
v Tvé mocné ochraně šli cestou strašné hrůzy.
Tak bez naděje byli jsme, tak sami!
Jen vlast a oběť mrtvých byla s námi.
Ten odkaz nesměli jsme zradit! Všechny strázně
jsme proto podstoupili. Neznali jsme bázně.
My byli muži! Dospěli jsme k moři, ač oslepeni, zemdlení a choří,
však srdce zpívalo jak pták, když vítá den.
Teď zdá se mi, že byl to jenom sen.
Já pochopil, že smrt je pouhá brána
a proč tak mnozí z nás se nedožijí rána:
Chcem dětem přinést mír a svobodu a klid,
chcem laskavější svět a lepší jeho lid.
Mne zrodil jenom prosté matky klín,
jsem pouze prostý muž a lidu syn.
O, Bože mocný, při svém svátém jméně
dejž, ať vždy mužem jsem - a nikdy méně!
A pomož mi, až smrt se bude blížit,
bych úsměv svůj moh’ s jejím šklebem zkřížit!
A padnu-li a skončím v bezejmenném hrobě,
mou duši vítěznou pak zdvihni z prachu k sobě!
Naši hrdinové bojovali s podobných pohnutek, se zaujetím, objetí. Za svobodu, za nás.
Čest jejich památce i službě vlasti, autorovi veršů a všech válečných veteránů.
Joe
Veřejná sbírka ke Dni válečných veteránů: postbellum.cz, denveteranu.cz
Informace a materiály z tohoto webu lze využít pro připomínání památky našich letců a další pozitivní záměry v souladu s idejemi spolku.
Pokud by šlo o převzetí dat, publikování jinde, komerční oblast a podobně, považujeme za fér nás nejprve kontaktovat. Vynasnažíme se být ku pomoci.