články

Připomeňme jednoho z našich letců, který bojoval a položil život za naši vlast, ale není o něm příliš mnoho známo... Kéž tento text přiblíží základní rysy jeho osudu a uctí tak jeho památku.

110. výročí narození Bohumila Horáka, pilota 1. stíhací perutě RAF

plk. i. m., F/Lt RAF, Bohumil Vincenc Václav HORÁK
* 19.1.1909 Komárno u Bystřice pod Hostýnem
† 29.6.1941 u Horley (V. Británie)
Osobní profil: Čs letci - Čs stíhači v RAF (stručný přehled, odkazy na knihy a životopisy, články i další informace)

Bohumil Horák se narodil 19. ledna 1909 v obci Komárno spadající od okresu Holešov.
Vzdělání nabyl na obecné i měšťanské škole a následně 4 letém učitelském ústavu zakončené maturitou.

por. Bohumil Horák (J. Rajlich: Josef František), letci LP2 v Baťových závodech - první zprava B. Horák, třetí F. Fajtl (J. Rajlich, J. Režná: Generál Fajtl)

Služba vlasti

Československo

4.4.1929 se podrobil řádnému odvodu, 1.10. byl zařazen do armády a 12.10. vykonal přísahu (odkaz na její znění v jiném článku).
Postupně absolvoval školu důstojníků pěchoty v záloze (1929-30), vojenskou akademii (1931-33) a roku 1935 kurs leteckého pozorovatele zbraní, 1937 pak kurs noční pozorovatelský. Patrně v tomto období přešel od pěchoty k letectvu.
Jako důstojník z povolání velel 5. pozorovací letce Leteckého pluku 2 Dr. E. Beneše (LP2), který byl umístěn v Olomouci a vyzbrojen dvouplošníky Letov Š-328.
Celkem nalétal 440 hodin, z toho 425 jako pozorovatel denní a noční, 15 jako pilotní žák.

Prapor LP2 (E. Čejka: Bitva o Francii), znak LP2 (J. Rajlich, J. Sehnal: Vzduch je naše moře), Letov Š-328 (wikipedia.org)

Letov Š-328, 5. pozorovací letka LP2 (Ilustrovaná historie letectví 7)

Po tragickém Mnichovu v září 1938 a obsazení zbytku země nacistickým Německem byli letci propuštěni z armády a mnoho se jich rozhodlo pro cestu do odboje. Poručík let. B. Horák opustil Protektorát Čechy a Morava 20.6.1939 ...vydal se nejistou cestou bojovat za svou porobenou vlast.

Polsko

Do československé zahraniční armády se přihlásil 1.7.1939 v Krakově, pravděpodobně pak pobýval v táboře v Malých Bronovicích společně s dalšími Čechoslováky. Z důvodu počátečního nezájmu Poláků o čs. letce byla prakticky jedinou alternativou jejich uplatnění Francie. To bylo ale podmíněno podpisem závazku do Cizinecké legie .
B. Horák odplul z Gdyně 26.7.1939 na palubě lodí Castelholm (byl to 3. transport ze sedmi, mezi evakuovanými Čechoslováky v něm bylo 87 letců).

Francie

Loď přistála v Calais 31.7.1939 a 7.8. jej zařadili do legie.
Když 1.9. nacistické Německo napadlo Polsko a vypukla válka, letci byli postupně (na základě dřívějšího francouzského příslibu) převedeni k francouzskému letectvu Armée de l'Air.
2.10. absolvoval odvod na Konzulátu Republiky Československé v Paříži.
10.10. dorazil B. Horák do Tours, kde byla základna pro výcvik bombardovacích letců.
23.1.1940 nastoupil, patrně na vlastní žádost, do pilotního výcviku na letišti La Rochelle u Biskajského zálivu.
Od 17.3. pokračoval ve stíhací škole (Centre d'Instruction a la Chasse, CIC) v Etampes u Paříže, kde se létalo na dvoumístných hornoplošnících Morane-Sulnier MS.230, starých stíhacích Dewoitine D.510, ale i North American NA-57 (předchůdce Harvardu). Program kurzu ale nebyl skrz válečné události dokončen.
Celkem ve Francii nalétal 68 hodin, z toho 12 jako palubní střelec, 56 jako pilotní žák.

Morane-Saulnier M.S.230ET.2 (J. Rajlich: Na nebi sladké Francie), Dewoitine D.510 (wp.scn.ru), oba letecká škola v Etampes
Pozn.: Jeden Morane-Saulnier M.S.230 je k vidění v Leteckém muzeu Kbely.

10.5.1940 zahájili Němci útok (tím skončilo období tzv. podivné války), do prudkých bojů ze velmi úspěšně zapojilo mnoho našich letců, převážně stíhačů (mezi nejúspěšnějšími byli A. Vašátko, F. Peřina, V. Cukr,...).
Rychlý spád událostí provázený řadou francouzských organizačních problémů nejen v armádě dospěl až ke kapitulaci 22.6.
Nedlouho před tím byly zahájeny evakuace čs. vojáků přímou či nepřímou cestou do Velké Británie, většinou po moři. B. Horák byl v transportu pod vedením mjr. let. Alexandra Hesse, který 19.6.1940 odplul z Bordeaux lodí Ary Schäffer.

Velká Británie

Hessova skupina připlula 23.6.1940 do přístavu Falmouth.
B. Horák záhy vstoupil do Royal Air Force Volunteer Reserve (RAF VR, Dobrovolnická záloha britského Královského letectva), obdržel osobní číslo 82549 a hodnost Pilot Officer (P/O, odpovídá hodnosti podporučík, nejnižší britská důstojnická důstojnická hodnost standardně přidělovaná nově příchozím čs. důstojníkům).

Jeho cesta pravděpodobně vedla přes čs. vojenský tábor v Cholmondeley do čs. výcvikového a náhradního tělesa v Cosfordu (Czechoslovak Depot). Zde dostal B. Horák za období 18.7. až 30.9. toto hodnocení: svědomitý, pilný, velmi dobrého vystoupení, spolehlivý, osvědčil se velmi dobře jako velitel letky pilotů, má výtečnou kvalifikaci.

Následovalo přibližně měsíc trvající seznámení s britskou technikou u 12. OTU (Operational Training Unit, operační výcviková jednotka) na základně Benson.
Lety probíhaly např. na dvoumístných dvouplošnících Avro 621 Tutor a především (původně lehkých bombardérech) Fairey Battle. Nejprve s instruktorem, pak samostatně.

Avro 621 Tutor (wikipedia.org, pro ilustraci), Fairey Battle od 12. OTU (wikipedia.org)

K tomuto období se váže i vzpomínka Ladislava Zadrobílka uvedená v jeho knize Moje cesta k RAF.
V našem předválečném letectvu jsme měli piloty denní a noční. Teprve po dvou, třech, nebo i více letech létání u letky bylo některým umožněno prodělat noční kurs létání. Piloti, kteří prodělali noční výcvik, byli proti denním zvýhodněni o 300 Kč měsíčně. Někteří noční piloti nosili pilotní odznak na černém sametovém trojúhelníčku. Vzpomínám na zahájení létání v Bensonu na Fairey Battlech v září 1940. V naší skupině byl také npor. Bohumil Horák. Ten měl náš pilotní odznak na černém sametovém podkladu. Toho si všiml náš anglický instruktor a tázal se nás, co to znamená. Vysvětlovali jsme mu, tehdy ještě naší nedokonalou angličtinou, smysl tohoto označení. Nakonec to pochopil, ale divil se tomu. V Anglii se již tehdy prováděl výcvik pilotů na trenažérech bez vidu podle přístrojů. Všichni piloti byli tak připraveni pro létání ve dne i v noci.

Finálním operačním výcvikem prošel B. Horák u 55. OTU (identifikační kódy UW, EH, PA, ZX) na základně Usworth. Zde si osvojil stíhací Hawker Hurricane (jednotka používala i typy Mk.X, což byla varianta Mk.I vyráběná v Kanadě).
Součástí kurzu byla bojová příprava, např. cvičné střelby a další.

Hawker Hurricane Mk.X, AG162, EH-W - 55. OTU (Aircam Aviation Series 24)

14.6.1941 byl zařazen k 1. stíhací peruti umístěné na základně Redhill jižně od Londýna. Výzbroj tvořily stroje Hawker Hurricane Mk.IIa a zejména Mk.IIb s výzbrojí posílenou z 8 na 12 kulometů Browning ráže 7,7 mm. Přidělené kódové označení letounů perutě bylo JX. Kamuflážní schémata byla ještě do konce léta 1941 hnědo-zelená (Dark Earth - Dark Green), pak se postupně u stíhaček (Fighter Command) nahrazovala hnědá pole tmavě šedými (Ocean Grey).
V létě 1941 sestával činnost většinou z hlídek na Kanálem, útočných letů cíle v okupované Francii (sweepů) a doprovodů bombardérů.

V té době sloužila u jednotky řada Čechoslováků , např. pozdější nejúspěšnější čs. stíhač K. Kuttelwascher, J. Dygrýn proslavený v květnu 1941 třemi sestřely během jedné noci, J. Příhoda a další.

Přehled služby čs. letců u 1. perutě (sekce Stíhači v RAF: nasazení)
  
Znak 1. stíhací perutě, Hawker Hurricane Mk.I, P3395, JX-B - pilot F/Lt Arthur Clowes, 1. peruť, listopad 1940 (Monografie Lotnicze 51) (pro ilustraci)

Formace Hawker Hurricane Mk.IIc od 1. perutě, přelom 1941-1942 (Legends of the Air 4) (pro ilustraci, verze Mk.IIb používaná v létě 1941 měla místo čtyř 20 mm kanonů výzbroj 12 kulometů)

P/O B. Horák po příchodu k jednotce pravděpodobně absolvovat obvyklé výcvikové lety pro seznámení s technikou i okolím letiště.
29.6. pozdě večer zahynul při služebním přeletu na nedaleké letiště Gatwick, když se jeho Hurricane Mk.IIb Z3240 (JX-) zřítil u obce Horley, tři míle před přistáním.

Vzpomínka Antonína Lišky uvedená v knize Na nebi hrdého Albionu 2
Horák,... mi vyřizoval, že má někdo na sousední letiště Gatwick dopravit nahazovací kapsle, jichž se tehdy používalo ke spouštění motoru. Nakonec se sám nabídl, že tam kapsle dopraví, neboť toho dne ještě nebyl ve vzduchu. Odstartoval a ještě jsme ho zdálky viděli, jak nasazuje na přistání (letiště bylo v blízkém sousedství). Sotva jsme však došli na dispersal, zvonil telefon: Horák z neznámých příčin havaroval a zabil se. Vyskytla se jediná domněnka, že mu totiž krabička s patronami nějak zapadla mezi řízení kormidel...

4.7.1941 se stal místem posledního odpočinku P/O Bohumila Horáka hrob č. 52 na hřbitově Redstone (Redstone Cemetery Redhill).

Notification of death (Hlášení o úmrtí) (VÚA), Dopis pozůstalým rodičům (VÚA)

B. Horák byl (pravděpodobně spolu s dalšími letci v roce 1991) povýšen do hodnosti plukovníka in memoriam (plk. i. m.).
Záznamy o britské hodnosti se liší. V létě 1941 je jeho hodnost uváděna P/O, či F/O (Flying Officer, nadporučík). V seznamu čs. letců RAF na acr.army.cz je zapsán F/Lt (Flight Lieutenant, kapitán).

Připomínky

Na domě čp. 22 v rodném Komárně je pamětní deska (evidencevh.army.cz, mapy.cz, maps.google.com).
Jméno je rovněž uvedeno na místním Pomníku padlým (evidencevh.army.cz, mapy.cz, maps.google.com).

Pamětní deska, Pomník padlým (foto Jan Pašek)

Bohumil Horák nechybí ani na Pomníku československým letcům na Městském hřbitově v Prostějově (evidencevh.army.cz, vets.cz, mapy.cz), Pomníku padlých československých letců v Praze Bubenči (evidencevh.army.cz, vets.cz, mapy.cz) a na podstavci Okřídleného lva v Praze na Klárově (fcafa.com, vets.cz, mapy.cz).

Kamarádi z Klubu historie letectví Jindřichův Hradec navštívili hrob B. Horáka v rámci expedice Coltishall 2007. Záznam o této a dalších cestách za mapováním hrobů u uctěním památky letců je v jejich knize Za hroby se lvy II.

Náhrobek B. Horáka na hřbitově Redstone (V. Vondrka, V. Burian, A. Hazuka: Za hroby se lvy II)
Čest památce Bohumila Horáka!

Děkuji váženému příteli Janu Paškovi za laskavou pomoc a podporu nejen v oblasti dobových dokumentů a fotografií.

Zdroje a literatura:
J. Rajlich: Na nebi hrdého Albionu
J. Rajlich, J. Sehnal: Vzduch je naše moře
J. Rajlich: Josef František
J. Rajlich, J. Režná: Generál Fajtl
J. Rail: Českoslovenští letci v bitvě o Francii
L. Zadrobílek: Moje cesta k RAF
V. Vondrka, V. Burian, A. Hazuka: Za hroby se lvy II
Dokumenty Vojenského ústředního archivu
a další...