články
Pro připomenutí hrdiny vznikly dva články - podrobnější verze a pak také stručná alternativa.
100. výročí narození Stanislava Rejthara, válečného letce a srdečného vlastence z Vysočiny
Celé jedno století dělí naše dny od okamžiku, kdy se narodil, dlouhých téměř 34 let uplynulo od jeho odchodu na věčnost... přesto žije dál nejen v srdcích rodiny a přítel, ale i ctitelů našich válečných letců.
 Portrét od 313. perutě, 1943 |
Stanislav Rejthar, výjimečný muž přímé povahy, moudrého přehledu a
pevného charakteru přišel na svět 28. října roku 1911 ve vesnici Kuroslepy u
Náměště nad Oslavou. Po maturitě na jaře 1933 nabídl své služby vlasti a dal
se na cestu vojáka. Začínal u dělostřelectva, ale záhy mu učarovala oblaka -
přihlásil se v rámci akce "1000 pilotů republice", absolvoval Vojenskou
akademii v Hranicích, letecké učiliště v Prostějově. 1. srpna 1937 se stal
poručíkem letectva a nastoupil u 5. pluku v Brně.
Tragický 15. březen 1939, počátek německé okupace, nezlomil jeho, ani řady jeho kamarádů letců. Rozhodl se pro odchod do exilu a boj až ke konečnému osvobození. Přes Polsko se dostal do Francie, ale operační nasazení znemožnila rychlá kapitulace. Poslední nadějí se proto stala Anglie, kde v červenci 1940 vstoupil do Royal Air Force. Prošel výcvikem, několika školami a působil jako letecký instruktor. 22. září 1942 nastoupil k 313. československé stíhací peruti. Bojoval nad vlnami Kanálu i nad okupovanou Francií. V dubnu při návratu z operačního letu byl nucen se svým Spitfirem nouzově přistát pro nedostatek paliva... v kabině zdemolovaného stroje ale utržil těžké zraněné páteře. Doporučovali mu přechod k pozemní jednotce, ale on se nevzdal. Po čtyřměsíční rekonvalescenci se vrátil ke své squadroně a pokračoval v ofenzivních akcích. Přihlásil se do skupiny letců směřujících do SSSR, protože doufal, že se armády dostanou na naše území dříve z východu. V únoru 1944 opustil s Fajtlovou skupinou ostrovy. 3. června vznikl 1. československý stíhací letecký pluk, u nějž se stal náčelníkem štábu. Vycvičená jednotka pak byla 17. září poslána na pomoc Slovenskému národnímu povstání. Boje byly ale poznamenány nedostatkem materiálu, očekávaná pomoc ze SSSR nepřišla a povstalci byli necháni napospas postupujícímu Wehrmachtu. Kapitán Rejthar se postavil do čela pozemního personálu pluku, jemuž nebyla poskytnuta letecká evakuace, a stáhl se s ním do hor. Po strastiplné cestě krajinou sněhu a ledu se jako partyzáni probili přes frontu, bylo 15. února 1945. Znovu se dokázal vyléčit a byl přidělen na Velitelsví letectva, kde jej zastihl konec války. |
Kniha "Dobří vojáci padli...", která svým názvem naráží na cynickou neomalenost jednoho z komunistických úředníků, uvádí velmi poutavým a bezprostředním způsobem jeho vzpomínky, názory a postoje. Zahrnuje také myšlenku, kterou tento moudrý muž během poválečných útrap předal jednomu ze svých přátel "Jsem voják, k tomu jsem se v mládí sám rozhodl. A jako voják nabídl jsem vlasti svůj život. Vlast měla právo odejmout mi vše - zdraví, budoucnost i štěstí. Zbyla mi nyní jen má čest a tu si chci udržet celou, bez poskvrny, neboť ona je dědictvím mých dětí!"
Stanislav Rejthar byl a je jedním z hrdinů, jimž patří úcta a nesmí být zapomenuti. Pro naši společnost je inspirací a příkladem hodným následování!
Publikováno:
MF DNES - příloha Vysočina (29. října): www.mafra.cz. Článek byl redakčně zkrácen.
100. výročí narození Stanislava Rejthara, válečného letce z Vysočiny
Muž ryzího charakteru a velkého vlastenectví, Stanislav Rejthar, se narodil 28. října 1911 Kuroslepech u Náměště nad Oslavou. Po maturitě narukoval do armády a akce "1000 pilotů republice" jej přivedla k letectvu. 1. srpna 1937 nastoupil v hodnosti poručíka k 5. pluku v Brně.
Okupace milované vlasti byla počátkem dlouhé cesty boje za svobodu, jímž dostál vojenské přísaze. Odešel přes Polsko do Francie, ale její rychlý pád zabránil přesunu na frontu. Poslední nadějí byla Velká Británie, kde v červenci 1940 vstoupil do Royal Air Force. Absolvoval výcvik, několik kurzů a působil jako letecký instruktor. 22. září 1942 nastoupil k 313. československé stíhací peruti, s níž se účastnil ofenzivních akcí. V dubnu ale utrpěl těžké zranění páteře při nouzovém přistání, když jeho Spitfiru došlo během návratu z letu palivo. Léčil se plně rozhodnut k návratu a po čtyřech měsících znovu bojově létal. Počátkem roku 1944 se přihlásil do Fajtlovy skupiny letců směřující do SSSR. V červnu zformovali 1. československý stíhací letecký pluk, u nějž se stal náčelníkem štábu. Jednotka byla poslána na pomoc Slovenskému národnímu povstání, ale nedostala se jí adekvátní podpora ze strany sovětů. Při nuceném ústupu dokázal mužstvo převézt přes zasněžené hory zpět a probít se s ním zpět skrz frontu. Do osvobozené republiky se vrátil v polovině května 1945.
Sloužil dál v armádě, ale komunistický převrat v únoru 1948 zmařil vyhlídky na dobrou budoucnost země. Charakterní hrdiny zrůdný režim nepotřeboval, zneuctil jejich oběti a snažil se je uvrhnout v zapomnění. Podplukovník Rejthar byl vyhozen z armády a perzekuován, ale udržel si rovnou páteř. Jeho dny se naplnily 20. listopadu 1977. I po letech však zůstává vzorem a inspirací nejen pro ctitele našich válečných letců. Čest jeho památce!
Publikováno:
Jihlavské listy (27. října): www.jihlavske-listy.cz.
Foto:
Archiv Sdružení čs. zahraničních letců 1939-45 - laskavě poskytnuto panem Zdeňkem Hurtem. Díky!
Zdroje:
Stanislav Rejthar: Dobří vojáci padli... (info)
Miroslav Král: Bojoval za svobodu - Historický kaleidoskop: www.historickykaleidoskop.cz
Informace a materiály z tohoto webu lze využít pro připomínání památky našich letců a další pozitivní záměry v souladu s idejemi spolku.
Pokud by šlo o převzetí dat, publikování jinde, komerční oblast a podobně, považujeme za fér nás nejprve kontaktovat. Vynasnažíme se být ku pomoci.